Z reality do snů

9. července 2017 v 4:55 | Bobík
Čááj! Jsou čtyři hodiny ráno a já prostě nemůžu spát. Ani nevím, jestli je to tím, že mám převrácený den s nocí nebo tím, že mám v hlavě milion myšlenek. Asi spíš to druhý. Určitě. Mám totiž šílený spánkový deficit, jsem schopná usnout i v čajovně, stačí zavřít oči. Jenže potom si lehnu do postele a zase jenom přemýšlím. Asi to chce větší únavu. Nebo třeba vypínač.



Tak si tak ve čtyři ráno sedím v okně a koukám se do ulice. Můj výhled není nijak pestrý. Koukám se totiž na Klatovskou třídu tady v Plzni. Pode mnou Dobřanská zmrlina, naproti knihkupectví Kompas a řeznictví. Občas projede nějaké auto, jinak nikde nikdo. Měla bych spát. Nebo aspoň dělat něco užitečného. Ale asi spíš spát, zítra v tuhle dobu budu již na cestě do Belgie.

Bolí mě záda. Šíleně. A jsem líná zvedat se z okna a jít pustit jiné písničky. "Máš chuť majoránky, lásko má." To je přesně ten typ písniček, který chceš v neděli nad ránem poslouchat, fakt. Můj kolega od dýmky už taky spí. Vypadáš fakt vtipně Péťo. Jenom bys nemusel chrápat.

Když jsme si dneska mezi jednou a druhou dýmkou šli dneska zahrát do Hifáče šipky a procházeli Plzní, cítila jsem se skvěle. Žijeme v krásném městě. Ale pořád mě tíží myšlenky, jak vlastně mám naložit dál se svým životem. Co se to sakra děje?! Co to dělám se svým životem?! Člověk ale dělá hovadiny, když je zamilovaný, to musíte uznat.

Víte, celou dobu to nebylo o tom, že v září odjedu. Ne ne. Dala jsem dostatečně najevo, že jsem ochotná tu zůstat. Ano, všichni v okolí víme proč. Nechte si komentáře, že jsou hloupá. Je prostě jenom třeba si srovnat priority. Pro mě to nejsou peníze. No, každopádně. Nebylo to o tom, že bych tu nezůstala. Celou dobu to je jenom o tom, jestli on opustí přítelkyni nebo ne. Vidím to z jeho pohledu a zároveň ho nechápu. Proč mi tedy říká, že jsem jeho všechno? A zase myslím na hovadiny. Myslím na ně pořád. Myslím na to, jaký by to bylo být s ním. Myslím na to, co mám dál dělat. Dokonce jsem podala i přihlášky na vysokou, kdybych tu náhodou zůstala. A nebo mám odjet do Paříže a toulat se uličkami Montmartru, kde to mám tak ráda? Jsem šílená? Jo!

Jednou v budoucnu budu koukat na tyhle chvíle ve vzpomínkách a smát se, jak hloupá jsem byla. Člověk se nesměje vtipům pořád dokola, proč tedy pro jeden žal pláče stále a stále? Všem se to lehce radí, ale každý z nás si tímhle musí projít prostě sám.

Péťo, sakra! Nechrápej tak nahlas. Mám Tě ráda, ale neslyším potom Müllera, jak už nebude nahý!

Asi by bylo jednodušší, kdybych aspoň věděla, jestli je schopný kvůli mně opustit přítelkyni nebo ne. Nebo kdyby mě odmítl. Aspoň bych se měla od čeho odpíchnout. Takhle prostě nevím a jsem v nejistotě. Ať to dopadne jak chce, ať je šťastný. To je nejdůležitější! Alespoň pro mě.. Třeba jenom ta "druhá" zůstanu. Ale miluju s ním trávit čas.

Tohle je úplně malý zlomek myšlenek, co se mi v hlavě honí. Ale dost už o tom, nechám si svoje pocity už radši pro sebe.

Měla bych se učit na zkoušky z francouzštiny. Mám dělat úroveň C1. (Pozn. C2 je už rodilý mluvčí.) Bohužel nějak se mi poslední dobou nedaří a já prostě nemám ani jedno přípravné cvičení správně. Moje učitelka na čínštinu mě dokonce odmítla na nějaký čas učit. Prý je zbytečné jí platit, když mě nemůže nic nového naučit. Není to tím, že bych všechno uměla. To by bylo fajn. Je to tím, že se nesoustředím. Může do mě strkat čínštinu jak chce, ale nějak se mi to nechce v hlavě moc uchytit. A dokonce i druhá učitelka němčiny se mnou skončila. Docela je chápu. Němčina není můj oblíbený jazyk a tak se učení nevěnuji. Asi se budu muset smířit s tím, že se buď "kousnu" nebo německy nikdy umět nebudu. Kdo ví.

Zajímavý, že jsem chtěla dneska začít duchaplný článek, ale zase jsem skouzla k totálnímu propadáku. No jo, stává se to i v lepších rodinách.

Když jsme u rodiny. Doma se vůbec nebavíme. S taťkou je to totálně studený. (To mě štve.) A mamka je kupodivu moje velká podpora. Můžu s ní teď mluvit o všem a ona je tu pro mě. Je to skvělý. Stejně jsem se ale přestala svěřovat. Dřív jsme to rozebíraly. Teď už o tom moc nemluvím. S nikým. S ní, s kamarády, s nikým. Víc a víc se uzavírám do sebe.

Nedavno jsem byla v Častej. Miluju to tam. Byla jsem tam ale jenom na otočku. Sedly jsme si se Zuzankou na hřiště a celou noc vzpomínaly na těch spoustu let strávených tady. I jinde. Bylo to úžasný. Přijít na jiný myšlenky! Ale potom se člověk zase vrátí do reality a je v jiných myšlenkách, než by chtěl.
Vždycky, když jsem se vracela do Častej, bylo vše stejné. Nebo se to taky změnilo. Ale co bylo za celé moje dětství, pubertu a momentální "dospělost" stejné, byl Paľo a Jaro. Je to pár dnů dozadu, kdy Paľo zemřel. Věřím, že teď je ti tam nahoře daleko lépe. Častá už nebude nikdy stejná. Byl jsi můj kamarád a já Tě měla ráda.

Taky jsem byla v Chorvatsku. Zase jako průvodce. "Slečno Pamelo" mi už totálně leze na nervy. "Zahrajete nám taky na kytaru nějakou ukolébavku?" Zase jsem ale viděla staré dobré tváře. Řidiče i cestující. Je úžasný vidět, že mě rádi fakt rádi vidí. A Dan (řidič) se vůbec nezměnil. A ani řeči o tom, že jsem se spálila. No jo. Ale nikdy jsem se nespálila tak moc. Normálně jsem usnula jenom na pár hodin na sluníčku u moře. Přes pravé poledne. Pár dnů na to mi totálně otekl obličej. A tak jsem chtě nechtě musela navštívit doktora. Vás to ale hrozně zajímá, co? Ani ne. Taky ani nevím, proč to píšu. Ale pro lidi v mém okolí to byla docela sranda. Chytla jsem přezdívku "rajče" a dokonce i "Vietnamka".

No nic, lidé už začínají chodit. Pozoruji je. Dokonce takhle brzo v neděli někam pospíchají. Spousta lidí si ani neuvědomuje tu krásu života okolo nich.

Asi nemá cenu chodit spát. Takže si teď půjdu lehnout k Péťovi a budu taky chvilku pracovat. A hlavně přepnu tu hudbu. Tohle už se nedá poslouchat. Ha ha. Za pár hodin mám schůzku ohledně našeho malého projektu. A taky jsem slíbila kamarádům, že jim pomůžu něco přeložit. A taky si musím zabalit věci a jít večer včas spát. Bylo by blbý usnout třeba na letišti a nechat si odletět letadlo.

Dýmu ahooj!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama