Co bylo, co bude

20. srpna 2017 v 0:53 | Bobík
Za chviku je za námi celé léto. Já sem na blog poslední dobou píšu fakt hodně, to musíte uznat. Ale zase na druhou stranu, píšu sem hlavně hlouposti, že jo. Pořádný články zůstávají jenom v mém počítači. Ale je to sranda.




Tohle léto utíká rychle. Ale zase pomaleji než to minulé. Minulé léto jsem nebyla skoro vůbec v Čechách. Teď jsem tu ale hodně. Hodně tu pracuji. Ale nějaký ten kapitál před odjezdem do Norska je podstatný. Nemůžu začít s úplnou nulou a ještě než tam odjedu, tak také mě to něco stojí. Zase za celé léto jsme podnikli i spoustu výletů. První výlet začal ve Slovinsku na jezerech Bled a Bohinj. Naprosto neskutečný! Příroda! Přes další různé výlety, po stáž v Belgii na radnici a samozřejmě mojí milou Francii. Práce jako průvodce a zase mám nacestováno do haleluja. Teda, v mém případě tak na den, protože prahnu po tom něco ještě vidět.

V pátek odjíždím na Slovensko. Nemůžu se dočkat! Častá! Moje nejoblíbenější místo na zemi. Je zvláštní, že zrovna taková obec. Asi to mám od mala spojeno s tím, že si to tam jenom užívám. Kamarádi. Krásná příroda. Žádné starosti. Taková idylka.

Dneska v noci jdu zase do práce. Říkám dneska, protože už je po půlnoci. Nechce se mi tam. Člověk by měl ale hledat pozitiva na všem. A já jako optimista je hledám. Večer tam bude jeden z kuchařů, které mám ráda. Viktor. Dlouho jsme se neviděli a máme si toho hodně co říct. Bude to sranda jako vždy.

Minulý článek se vlastně týkal toho, jak jsem psala, že odjíždím. O tom, jak nechávám kuchaře kuchařem. Takový ten, co jsme se vídali jako kamarádi a to hlavně v práci a potom jsme se do sebe zamilovali. Ten s přítelkyní. No, včera jsme se viděli. Teda vlastně už předevčírem. A včera taky. A dneska se pravděpodobně taky uvidíme. Jeho dnešní otázka: "Myslíš, že bychom mohli být někdy spolu?" a následná konverzace o tom, jak bychom spolu mohli cestovat a jak super by to asi bylo, co bychom navštívili, mě normálně dostávala do kolen. Ještě jeho pevná objetí k tomu a cítila jsem se skvěle. Dokud zase nezačnu přemýšlet nad tím, že on má přítelkyni a já za chvíli odjíždím. Docela mě to drtí.

Z jiného soudku. Tohle léto jsem vlastně nebyla ani na pořádné párty a alkohol pila minimálně. Vlastně jsem byla na rozlučce se svobodou a na párty v Belgii. To je asi vše. Moc jsem tomu nedala. Včera (předevčírem už) jsem měla jít s kamarády do města a bavit se, jenže s mým šíleným spánkovým deficitem jsem si doma lehla k jednomu dílu seriálu, po kterém jsem si řekla, že pojedu a usnula jsem. Bohužel. Ale jak říkám, v pátek odjíždím na Slovensko a tam za těch několik dnů doženu celé léto. Vždy tam mám pocit, že jsem dohnala těch prvních osmnáct let bez alkoholu. Docela mám z toho i obavy. A ještě k tomu navíc má starosti moje skvělá kamarádka. No jo, je to náročný.

Hele tak mě napadá. Mohla bych zase někdy napsat článek o něčem smysluplném, ne? Nebo třeba o zážitcích z cest, kterých není zrovna málo. Mohla by to být sranda. Ne psát jenom takové uhozené články, kdy přijdu domů, lehnu do postele a najednou mám chuť vypsat si hovadiny z hlavy. Tak jo, já zase někdy napíšu pořádný článek. Nejsem si jistá kdy a jestli to bude v dohledné době, ale třeba jo. Možná si na Slovensku vygumuju hlavu od myšlenek a bude šance napsat něco potom.

A ted už ahooooj.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Orida Orida | Web | 21. srpna 2017 v 1:10 | Reagovat

Hej, články o ničom sa často veľmi dobre čítajú :D A hlavne pomáhajú, keď sa človek potrebuje vypísať :)

2 psychedelic psychedelic | Web | 24. srpna 2017 v 23:56 | Reagovat

Přeji hodně štěstí a úspěchů 8-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama