Kdybych tak mohla změnit svůj život

6. srpna 2017 v 4:29 | Bobík
S mojí četností návštěv blogu se většinou k tématu týdne nikterak nevyjadřuji. Maximálně pobaveně zavrtím hlavou při představě, co všechno jsou lidé schopni vymyslet. Tentokrát mne však název zaujal a přiměl mě se zamyslet. Co bych tak asi mohla chtít na svém životě změnit?
Před pár lety bych dokázala sepsat několikastránkový seznam. Před dvěma lety by se ten seznam ztenčil a před rokem by vyšel asi tak na stránku. A dnes? Dnes by to bylo pár řádek. Jenže narozdíl od předchozích let, nyní by nebyl plný vzteku z nenaplněných přání.
Já jsem v podstatě děsně vděčnej a šťastnej člověk. Žiju, nikoli přežívám. Cestuji, poznávám, učím se, zdokonaluji se, sebepoznávám se a mám okolo sebe skvělé lidi. Mám rodinu, která má o mě strach a má mě ráda. Mám přátele nejen do štěstí, ale i do smutku. Známé po celém světě. Jsem zdravá, můžu pracovat. Mohu se svobodně rozhodovat.
No řekněte sami, co víc si od života můžu přát? Vždyť ani partnera nehledám jako někoho, kdo by mě doplnil nebo mi ukázal tu správnou cestu, pomohl mi najít sebe. Já se sama doplňuji, našla jsem sebe a svou cestou si jdu. Raději hledám někoho, kdo bude na té cestě se mnou. Kdo se mnou bude blbnout a bude se mnou šťastný. Bude mě milovat a zpívat si se mnou o tom, jak krásný je život!
Na svém životě bych nezměnila asi nic. Všechny mé činy mne dovedly až k osobě, kterou jsem dnes. Na všechny mé šťastné zážitky a rozhodnutí ráda vzpomínám. U těch zlých se častokrát zasměji. Nebo se u nich taky pousměji. Můj život nebyl lehký, ale všechny ty zlé chvíle mě vždy posunuly někam dopředu. Každá nesprávná osoba v mém životě vlastně byla ta správná. Přinesla mi do života spoustu zkušeností. Tak například děkuji Joohny. Za to, že jsi byl takový, jaký jsi byl. Za celé roky jsi ve mě vybudoval to, že si mám vážit, když můžu dělat věci volně. Tak, jak chci já. Chci se jít v noci projít - můžu. Chci někam odjet - můžu. Chci se něco naučit - můžu.
Jsem spíš člověk typu: "Je, podívej se, jak máme v té Plzni krásně. Koukni se na tu tmu, jak je krásná. A ta příroda, vidíš ten úžasný strom?" Nebo jako: "Tak co Bobíčku, co se ti líbilo nejvíc v Belgii? To velké náměstí v Bruselu?" "Nene, nejkrásnější byla řeka."
Nejsem vždy pozitivní. To rozhodně ne. Snažím se být. Snažím se hledat na životě vždy to krásné. Tak jako na lidech. Ne vždy to ale jde. Můj blog je toho svědkem. Drtivou většinu příspěkvů sem píši v nešťastnější náladě. Ventiluji svoje neštěstí do hloupých článků tady na blogu. Zpravidla něco napíšu a uleví se mi. Aspoň trošku. Potom můžu být zase celé dny ten usměvavý Bobík rozdávající tu šťastnou náladu.
Možná, co bych trošku změnila je ta pestrost života. To, když vám dá něco, po čem toužíte v tu nejvíce nejnevhodnější chvíli. Jako třeba mě lásku pár měsíců před odjezdem. Tolik jsem si přála zůstat tu se svým vyvoleným. Bohužel se náš vztah posouvá po tak malých krůčcích, že mu nechám nějaký čas na to si to dořešit a promyslet a odjíždím pryč. Je to sice ještě tajemství, ale pochybuji o tom, že tenhle článek budou číst lidi z mého okolí. Moji nejbližší už to ví. Když jsem ale viděla, jak se je to dotklo, bojím se oznámit to i ostatním.
Dnes (už vlastně včera) měla čajovna Svět, moje oblíbená, roční výročí. V osm hodin byli všichni hosté "vyhozeni" a po osmé hodiny rodina majitele a pár známých zůstalo a grilovalo se, kouřili se dýmky a popíjel čaj. Bylo to skvělé. V noci jsem potom ještě dělala taxikáře a byla s mamkou. Přijela jsem až teď. Nad ránem. Ale bylo to super.
No nic, jdu ještě na chvilku pracovat. A zítra. No vlastně už dneska večer. Ha ha. Takže mějte všichni rádi život aspoň trošku jako já! Čááj.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 nudistka nudistka | Web | 18. srpna 2017 v 16:52 | Reagovat

Krásné věci si střežím. Nějak nemám chuť se s nimi dělit s ostatními lidmi, proč taky.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama